Vydělávají milióny, ale přesto končí na mizině. 3 z 5 fotbalistů anglické Premier League vyhlašují do 5 let od ukončení kariéry osobní bankrot. A to i přesto, že v přepočtu vydělávají průměrně 3,6 miliónu korun za měsíc. Tato šokující data zveřejnila britská charitativní organizace XPro, která se zabývá podporou sportovců. A za mořem není situace o nic lepší. 60 % někdejších hráčů basketbalové NBA vyhlašuje do 5 let bankrot. U amerického fotbalu je to dokonce neuvěřitelných 78 %. Jak se tedy mohou hráči na fotbalový důchod připravit? O tom jsem si povídal s trenérem Viktorie Žižkov – Davidem Vavruškou.
Davide, jak vypadá běžný pracovní den tvých svěřenců?
S klukama se většinou potkáme v 8,30 h na stadionu. Začínáme protažením, rozcvičením, řekneme si, co a jak budeme dělat a věnujeme se také videu a mentální přípravě. Pak následuje zhruba 2 h trénink a končíme kolem 13,30 h. Pak už mají kluci volno.
Mají fotbalisti během sportovní kariéry čas myslet na to, co budou dělat, až jednou s fotbalem skončí?
Určitě mají. Když pominu víkendy, kdy hrajeme zápasy a musíme i hodně cestovat, tak každý den odpoledne od nějakých dvou do pěti hodin, mají čas na to se nějak rozvíjet a makat na sobě. Třeba se učit jazyky, absolvovat nějaké kurzy atd. Faktem ale bohužel je, že málokterý z nich ten čas využije nějak smysluplně.
Co je pro fotbalisty v období před koncem kariéry nejtěžší? Z čeho mají největší obavy?
Asi vůbec nejtěžší je si přiznat, že to končí. Většinou si to přiznat nechtějí a někdy ztrácejí i trochu soudnost. Poslední sezóny, kdy už na ně lidi, co jim dřív tleskali, často pískaj, bývají docela smutný. Často si svoji kariéru prodlužují co nejdéle a hrajou dál nižší soutěže třeba v zahraničí. Ale je to pouze oddalování toho rozhodnutí, co budu dělat dál. Velkou obavou je určitě udržení si životního standardu. Obrovským šokem totiž je, když jim přestanou chodit peníze na účet, ale jejich režie zůstává pořád hodně vysoká. A oni sledují, jak jim peníze z účtu ubývají. A samozřejmě velkou obavou je, že se nikde v „normálním životě“ neuchytí.
V poslední době spáchali dva vynikající fotbalisté sebevraždu. S kým se mohou o svých problémech a obavách fotbalisti pobavit? Komu se mohou svěřit? Trenérovi?
Trenérovi se svěřovat nechodí, on totiž rozhoduje o tom, jestli budou hrát, nebo budou sedět na lavičce. Takže většinou nechtějí ukázat žádnou slabost. Fotbalista je takový novodobý gladiátor, který jde do arény a tam na žádnou slabost není místo. Někdy se třeba svěří masérovi, protože s ním tráví hodně času. Ale klíčovou roli tady vidím spíše u rodiny, kamarádů, tak aby se ten kluk necítil, že je na všechno sám.
Co bys klukům doporučil ty? Jak se na konec aktivní kariéry připravit?
Určitě bych jim poradil, aby využili ten čas, ty 3 hodiny denně, které mají na svůj rozvoj a na přemýšlení, co budou dělat, až s fotbalem skončí. Když to teď rychle počítáme, tak to vychází na neuvěřitelných 780 hodin ročně, které mohou investovat do sebe. A určitě je potřeba začít řešit to kariérové rozhodování už ve 20 a nikoliv v 35 letech. Protože, když budou mít jasno, tak ten čas využijí pro svůj rozvoj, přípravu na novou kariéru a to po dobu těch celých 15 let.
David Vavruška – profesionální kouč:
Vystudoval UEFA profesionální licenci se zaměřením na fotbal. Přes 25 let provozuje trenérskou praxi trenéra fotbalu u mládežnických i profesionálních týmů. Od roku 2011 trénuje mužstva v obou nejvyšších profesionálních soutěžích. Mužstvo Slovanu Liberec se stalo pod jeho vedením vítězem poháru FAČR.
Vystudoval koučink v Koučinkcentru, je profesionálním akreditovaným koučem APEK, splňuje podmínky mezinárodní společnosti koučů ICF pro profesionální kouče. Jako kouč má zkušenosti z akcí jako je např. Profesia days, Equal pay day apod. Zaměření: Sportovní koučink, osobní koučink, životní koučink.
Věří, že díky koučinku:
lidé dosahují lepších výsledků,
lidé dosahují osobního rozvoje a zdokonalení,
lidé dosahují snadněji vytyčených cílů,
lidé šetří čas,
se daří lidem lépe vybalancovat svůj život.
web: davidvavruska.cz Facebook: David Vavruška – Mentální kouč