Když jsem byl v 5. třídě na základce, tak jsem vyhořel. Sice se tomu tak ještě neříkalo, ale dnešní definici syndromu vyhoření to slušně naplňovalo. Byl jsem neustále unavený, bez energie a trápily mě časté bolesti hlavy. Jak jsem se jako dítě mohl to takového stavu dostat? Celkem snadno. Stačil k tomu přechod na druhý školní stupeň s vyššími nároky na učení. No a kromě školy jsem měl každý den nějaký kroužek, někdy jich bylo i víc. Hrál jsem závodně tenis, basketbal, učil se na klavír, chodil na kurzy němčiny a angličtiny atd. A co vaše děti, hrozí syndrom vyhoření i jim?   

Výkon, výkon, výkon! Dnešní doba je zcela zaměřená na dosahování co nejlepších výkonů ve všech oblastech. Jak popisuje přední americký kouč Timothy Gallwey, pro dosažení vnitřní rovnováhy je kromě Výkonu, ale také důležité Učení se a Radost (tzv. trojúhelník VUR). Pokud se totiž stále pouze šlape na plyn a zvyšuje výkon, tak dochází k syndromu vyhoření. O tomto syndromu se hodně mluví u dospělých, ale už méně u dětí. A přitom právě děti jsou na neustálý tlak na zvyšování výkonu nesmírně citlivé.

Jak ale poznat, že vaše dítě trpí syndromem vyhoření? Žaludeční nevolnost, bolesti hlavy, únava, apatie, potíže se spánkem, to jsou jen některé symptomy, které na syndrom vyhoření vašich dětí mohou poukazovat. V jedné německé studii se uvádí, že až každý pátý mladistvý trpí nadměrným stresem. A přibližně dvě třetiny žáků přiznaly občasné bolesti či poruchy spánku. Tyto varovné signály syndromu vyhoření, ale mnoho rodičů ignoruje. Ze stejné studie totiž vyplynulo, že devět z deseti rodičů si nemyslí, že by jejich děti byly ve škole příliš zatěžovány.

Jak tedy syndromu vyhoření u vašich dětí zabránit? Zde je několik praktických tipů:

  1. Neplánujte svým dětem veškerý volný čas. Dítě nepotřebuje mít každou hodinu svého mimoškolního času zaplněnou nějakým kroužkem nebo činností. Naopak, děti potřebují mít čas sami pro sebe, kdy si budou moci jenom tak hrát. Čas, kdy si jen hrají nebo sní je důležitý pro objevování jejich potenciálu a rozvoj osobnosti.
  2. Své ego nechte stranou. Neprojektujte do dětí své přehnané ambice typu: „když já jsem nevyhrál Wimbledon, tak ho musí vyhrát moje dítě.“ Tím pouze tlačíte na výkonnostní stránku, ale zcela opomíjíte již zmiňované učení se a radost, které má dítě ze sportu rovněž zažívat.
  3. Láska, pozornost, čas spolu. Věnujte svému dítěti svou lásku a nerozdělenou pozornost. Vytvořte si s ním důvěrný vztah a naslouchejte jeho radostem i tomu, co ho trápí. Není nic nového na tom, že u společně stráveného času s dětmi rozhoduje jeho kvalita a nikoliv kvantita. Ale kde ten čas vzít a nekrást? Co třeba, když svou ratolest vezete na nějaký kroužek – jedete ve stresu, na poslední chvíli, po cestě telefonujete s šéfem a s dítětem sotva promluvíte? Anebo těch pár minut opravdu věnujete svému dítěti a využijete je k tomu, aby vám řeklo, jaký mělo dnes den, jakou má náladu, jak se cítí?

Syndrom vyhoření se dnes opravdu týká i dětí. Já měl to štěstí, že moji rodiče byli tehdy vnímaví a po konzultaci s odborníkem jsme můj nabitý rozvrh upravili a já získal více času pro sebe. A jak se to daří vám, aby vaše dítě nevyhořelo? Co pro to děláte? Sdílejte své zkušenosti v komentářích.

Pokud vás článek zaujal, sdílejte ho: